Chodíte na lekce pilates?
Otevřeli jste časopis a našli články o tom, jak špatně vlastně celou dobu cvičíte? Dozvěděli jste se naprosto protichůdné informace o prospěchu a neprospěchu pilates lekcí pro Vaše záda a pohybový aparát?
Pojďme společně projít pár údajů a říci si k nim několik vět :-)
Z mého pohledu, tedy z pohledu lektorky, která vede jak hromadné, tak individuální lekce mohu říct toto: baví Vás lekce, které navštěvujete? Máte ze sebe po hodině dobrý pocit a je Vám blaze na těle i duchu? Není to právě to podstatné?
Nevidím jediný důvod, proč nekombinovat prvky tzv. „klasického pilates“, i když osobně nejsem přívržencem tohoto označení, s prvky tzv. „rehabilitačního pilates“.
Oba pojmy jsou zavádějící a absolutně nevystihují podstatu daných směrů. K tomu však za chvilku. Tak tedy, opravdu chceme na hodinách dodržovat ortodoxně jedno nebo druhé? A kam se poděl klient v souboji mezi lektory a směry?
Má smysl celou lekci proležet na podložce s vědomím, že klientova záda jsou právě dokonale stabilizována, když klient už nikdy nedorazí, protože se, nejspíše příšerně nudil? Nebo je vhodné, aby z lekcí pilates odcházeli účastníci s namoženými svaly a tepovou frekvencí rovnající se infarktu?
Myslím, že kombinace obou, takříkajíc směrů je ideálním řešením. Lekce má svá pravidla, dle fyzioterapeutických poznatků a zároveň má „šmrnc“. Pilates přeci není o vyznávání určitého kultu pana jménem Pilates, ani o snaze vše vyvracet. Pilates není pouze pro baletky, stejně jako není jen pro boxery. Pilates je pro lidi!
Že se pojem pilates tak vžil je díky dokonalosti reklamního světa! Ruské baletky se po staletí rozcvičují prakticky stejnými cviky pod názvem Kňazev. Ví o tom široká veřejnost? Pochybuji. Proto bych se chtěla na svých lekcích oprostit od škatulkování na „klasickou“ versus „rehabilitační“ formu. Ráda bych, aby byl pilates pro lidi, aby lektoři měli maximální množství informací z oblasti všech „směrů“ a rozumově si uspořádali, co do které lekce přinést, a co ne.
Co je tedy „klasický pilates“? Soubor 34 cviků, určených na posílení a protažení všech svalových partií. Tak jako se to stalo józe, utrpělo přenesení těchto cviků do podvědomí lidí mnoho ran a jizev a neskutečné množství verzí. Pokud se lektor, v určitém pomatení smyslů, rozhodne zařadit do lekce všechny tyto cviky, klient opravdu odchází po čtyřech s přetíženými svaly a s naprosto zbytečně vyplýtvanou energií. Pojem „klasický“ se vžil po nástupu fyzioterapie do tohoto oboru proto, aby se odlišily principy obou. Protože nelze předpokládat, že by fyzioterapie propůjčila svůj punc cvičení ve skupině, vznikl jakýsi modifikovaný kult: „rehabilitační pilates“.
„Rehabilitační pilates“ se tváří jako všeznalé mimino, které ukáže taťkovi, jak na to, a zapomíná, že taťka má o generaci více zkušeností. Nepopiratelným faktem tohoto směru je jeho blahodárný vliv na páteř, právě díky fyzioterapii. Musím však podotknout, že některé cviky nemají již s pilates nic společného, v dobrém slova smyslu. Ale co přesně znamená „rehabilitační pilates“? Přeci to není rehabilitace, ani fyzioterapie. Opět zavádějící pojem, i když pro účely lektorů asi podstatný, neboť otázka: „A vy cvičíte klasický nebo ten druhý pilates?“ je poměrně častá.
Pilates je pilates a jen Vy, jako klient, si určíte, který Vám vyhovuje. Nenechte si vsugerovat, že je něco špatné jen proto, že to právě neodpovídá principům toho, nebo toho. Bavte se a užívejte si, a když se v práci posadíte rovně, narovnáte záda a pořádně se nadechnete, klidně vyražte zhuntovat si tělo na „klasický pilates“ nebo „rehabilitační“ nebo třeba na jumping.
Žijeme jen jednou, tak se bavme!
